Předpověď se již týden dopředu honila všelijak, ale šance na neděli byla. Se sobotním dešťem a skutečností, že na bivak dojdeme mokří jsme tedy počítali.

Po nočním přejezdu Rakouska, spaním na hranicích abychom neriskovali slovinské pokuty jsme dorazili pod Grintovec do Kamnicke Bystrici až na konec doliny. Odtud nás čeká výstup na chatu na Kokrském sedle, který je nezáživný i za hezkého počasí, natožtak když je škaredě. Po krátké zastávce pokračujeme v traverzu hřebene a míříme na bivak pod Skutou.

Ano, ten krásný bivak, kam jsme došli již v květnu. Po cestě nás však čeká jedno dilema. Prší stále vydatněji a my máme akorát před sebou Keplerův bivak, který je zcela prázdný. Pohodlnost tak nakonec zvítězila a my zůstáváme tady než abychom pokračovali v dešti.

Nikdo další na bivak nepřišel a tak jej máme celý pro sebe, což odpovídá i vypitému množství alkoholu 🙂

Ráno nás bohužel žádné slunce nevítá, ale aspoň jen mrholí. V sedle pod Dolním Hřbetem začínáme váhat, zda pokračovat, zvedá se totiž nárazový vítr, který by nás mohl z těch pár exponovaných úseků i sfouknout. Zkušení tak pomáhají těm méně a postup je pomalý, ale je.

S asi hodinovým zpozděním oproti mapám jsme nahoře. Výhledy jsou naprosto dokonalé a na všechny strany stejné 🙂 Sestup už je pak jen zdlouhavá formalita. Po cestě však vídáme i pár kuriozit, jako turisty s deštníkem ve 2500 m.n.m. 🙂

U auta pak už čeká čaj a oběd i s dezertem. Opět se sešla super parta, která zvládla i pro nás lehce netypické podmínky, bylo pro jednou totiž škaredě 🙂