Rumunský Banát – po stopách českých vesnic (Martin Vlk)

06:00 start z Kavárny dobrodruha. 16:00 příjezd a ubytování se v kempu Camping International v Temešváru. Dále prohlídka města, možná večeře ve městě.

Káva a snídaně ve městě a do 10:00 odjezd směr česká vesnice Svatá Helena. 12:30 příjezd do Svaté Heleny, ubytování se u místních, případně oběd. Odpoledne kratší výlet po okolí – dle domluvy. Večer ochutnávka místní pálenky, večeře, setkání s místními. O vesnici Svatá Helena Založena v rumunských horách přímo nad břehy Dunaje v r. 1824. Ve vesnici jsou dva kostely. Katolický kostel byl vysvěcen v r. 1879 a je zasvěcený sv. Heleně. Baptisté dnes používají bývalý evangelický kostel z roku 1887. Část mužů pracovala v nedalekých rudných dolech v Nové Moldavě, jejichž provoz je však již ukončen. Ženy jezdí do Moldavy prodávat mléko, smetanu a sýry na pravidelné trhy. Hospody, zásobování Ve vesnici jsou dva obchůdky a jedna hospoda s točeným pivem. Obchod a hospoda "U Štěpničky" (oficiální název je PRIOR) je pověstná a je v centru. Je výhodné zde platit spíše rumunskou měnou, protože místní kurz je nevýhodný (pivo stojí 4 leie nebo 30 Kč - kurzovní rozdíl vychází asi 6 Kč na pivu!!). Obchůdek "U Barušky" je za rohem baptistického kostela a vedou jej baptisté a je útulný a o něco levnější. Zásobování obou obchodů je velice dobré, chleba zde koupíte každý den. Voda Vesnice má zatím jen provizorní vodovod, hospodáři sbírají do nádrží dešťovou vodu pro užitkové použití, pitná voda se dováží od napajedla nebo se užívají studny u stavení. Protože však ve vesnici neexistují jímky na močůvku, je lepší k pití užívat minerálky nebo vodu balenou. Vynikající vodu si ale můžete nabrat po cestě na Helenu ve vesnici Coronini. Naproti penzionu po levé straně cesty je vydatný pramen, kam se sjíždějí lidé zdaleka.

Po snídani u místních se pěšky vydáme do další české vesnice s názvem Gerník (asi 4-5 hodin). Ubytování se u místních, prohlídka vesnice, pivo, družba s místními. Pro větší skupiny turistů lze domluvit v pekárně pana Nedvěda opékání selete nebo ryb. Jedná se o fenomenální gurmánskou záležitost, protože maso upečené v chlebové peci roztopené dřevem nelze s ničím srovnat. Pan Nedvěd je navíc vynikající kuchař. Cena pečeného selete se pohybuje od 2000 do 2500 Kč v závislosti na velikosti. K seleti si určitě objednejte pečené "brambory fotbalisty Nedvěda". Lze připravit večeři i obyčejnější: zapékané maso, brambory, pizzu - vždy ale pro skupiny turistů. Lze domluvit i pana harmonikáře Josefa "Mizeríka" Maška, který bydlí přímo naproti pekárně. O vesnici Gerník Vesnice začala vznikat již v roce 1827 na dvou návrších, mezi nimiž protéká malý potůček, který přirozeně rozděluje vesnici na tzv. „malou“ a „velkou“ stranu. Německý název vesnice dostala podle bohaté úrody pšenice na polích, které se rozkládají daleko od ní na okolních stráních. Vesnice leží ve výšce kolem 600 m n. m. na krasovém podloží. V roce 1830 měla 469 obyvatel, v roce 1934 pak 1400 obyvatel, v roce 1991 zde žilo 910 obyvatel a v roce 2002 již jen 525 obyvatel (ze současných 230 domů je přibližně 27 opuštěných). Gernický kostel (1858) je zasvěcen sv. Janovi Nepomuckému a cenný relikviář s kůstkou mu věnoval pražský arcibiskup Bedřich kardinál Schwarzenberg. Jako jediný z českých vesnic má Gerník svůj obecní úřad, pod který spadají i okolní rumunské vsi. V Gerníku se dodnes podomácku pálí stavební vápno v malých vápenkách, které jsou vytápěny bukovým dřevem. Vápno prodávají Gerničtí na stavbách po okolních vesnicích. Gerník má rovněž svou vlastní „muziku“, která slaví úspěchy doma i za hranicemi vesnice. Díky vápenci je okolí vesnice mimořádně malebné, bohaté na závrty a skalní útvary, v samotné vesnici se nachází jeskyně Filipova díra. Gerničtí již tradičně melou mouku na vodních mlýncích (vodenicích), které jsou jak v obci, tak i za vesnicí v nádherné typicky krasové lokalitě U Petra. Zásobování, voda Ve vesnici jsou tři obchody spojené s hospodami, točené pivo je v nabídce. Výběr je poměrně kvalitní. Chleba lze koupit v nově postavené pekárně, která peče několikrát týdně (u zatáčky asfaltky vedoucí z návsi na Velkou stranu). Zde je i malý obchůdek a možnost stravování pro skupiny turistů. Po vesnici je rozveden vodovod s kvalitní pitnou vodou.

Po snídani u místních se pěšky vydáme do další české vesnice s názvem Rovensko (asi 5,5 hodiny). Ubytování se u místních, prohlídka vesnice, pivo, volný program. Rovensko nabízí úchvatné výhledy a je ze všech vesnic asi nejzajímavější. O vesnici Rovensko Spadá pod střediskovou obec Şopotu Nou, leží přímo na jednom z hřebenů uprostřed Munţii Almăjului ve výšce 866 m n.m. Vesnice byla založena roku 1827. V roce 1922 zde byl postaven římskokatolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, který byl vysvěcen na Sv. Martina. Vesnice má ze všech českých vsí nejmalebnější polohu a proto je nejoblíbenějším cílem romantických cestovatelů. Život na hřebenech hor je však velice tvrdý a to zejména v zimě, kdy je vesnice skoro zcela odříznutá od světa. To je zřejmě důvod rychlého úbytku stálých obyvatel. Roku 1925 měla vesnice 586 obyvatel, v roce 1991 žilo v obci 235 lidí, z toho 230 Čechů a v r. 2002 něco přes 120 obyvatel. Dnes má kolem 60 obyvatel. Zásobování, voda Ve vesnici je jeden obchod spojený s hospodou, točené pivo není v nabídce. Výběr v obchodě je dostačující, paní prodavačka - teta Karla - je ale velice ochotná a lze si u ní zboží objednat. Chleba se prodává jen sporadicky. Vesnice má rozvedený vodovod zakončený u napajedel rozmístěných po celé vesnici a odtud se voda rozvádí do domů.

Po snídani u místních se vydáme směr další česká vesnice Bígr, zhruba v polovině cesty ale zakempíme někde v přírodě. Pokud bude přát štěstí, po cestě dáme nějakou koupačku.

Po improvizované snídani se vydáme směr česká vesnice Bígr (cca 5 hodin), kde navštívíme muzeum místního malíře Josefa Řeháka) a přespíme někde v okolí vesnice pod stanem. O vesnici Bígr Ves založená v roce 1827 ležící ve výšce 550 až 600 m n. m. českými kolonisty z kraje litoměřického, plzeňského, klatovského a chrudimského. Německá varianta názvu obce údajně připomíná generála jménem Andreas Schneller, který snad zde jednu noc právě době založení obce přenocoval. První obyvatelé vystavěli vesnici ve tvaru křesťanského kříže, v jehož středu stojí římskokatolický kostel vybudovaný v roce 1876 k poctě Svaté Trojici a posvěcený na svátek sv. Havla. Tvar vesnice vynikne při pohledu z okolních kopců, především z Kopřivy (přes 900 m n. m.) Dříve tato vesnice spadala pod vojenskou posádku v Berzásce. V roce 1830 zde žilo 266 obyvatel, v roce 1934 až 610 obyvatel, podle údajů z roku 1991 již jen 360 obyvatel, z toho 350 Čechů, v roce 2000 Čechů 269 a v roce 2001 jen 254 Čechů. Půda kolem vesnice je jílovitá a nepříliš úrodná. Obyvatelé se proto odjakživa živili těžkou prací v okolních dolech, ostatní krajané je z tohoto důvodu nazývali „horáci“ (tj. „havíři“-„hory“ je banátské označení pro doly). Z dolů dnes funguje, a to již jen částečně, kamenouhelný důl „Cozla“, kde několik bigerských mužů pracuje. Zásobování, voda Ve vesnici jsou dvě hospůdky (kafébary) s točeným pivem, spojené s prodejem základních potravin (skromný výběr). Chleba si pečou krajané sami, do vesnice se dováží třikrát týdně (pondělí, středa, pátek – nutno objednat). Po vesnici je rozveden vodovod s kvalitní pitnou vodou, ale ne všechny koupelny jsou neustále v provozu. Pokud trváte na pravidelném používání koupelny, pak je nejlépe domluvit se s domácími předem, zda jsou schopni vaše požadavky splnit.

Po snídani se necháme odvézt do vesnice Svatá Helena, kde máme zaparkovanou dodávku, nasedneme a jedeme zpět do Prahy. Příjezd v noci.