Sleduj nás!
TOP
Image Alt

Kangelo Club

SKOK Z MOSTARSKÉHO STARÉHO MOSTU

Stari most je asi největší dominantou bosenského Mostaru. Ročně jej navštíví tisíce lidí a to i přesto, že se jedná „jen“ o repliku původního mostu ze 16. století přes řeku Neretvu.

Už když jsem byl v Mostaru poprvé, zaujal mě pózující skokan na hraně mostu, který evidentně lákal lidi na tento adrenalinový zážitek, tehdy mi bylo 13 let a na něco podobného jsem mohl samozřejmě zapomenout 🙂

Stari most má výšku do řeky Neretvy standardně 24 metrů, avšak to se liší dle stavu vody. S málem vody samozřejmě nelze skákat, když se zase konají závody v Redbull cliff divingu, tak je ještě na mostě cca 10 metrová nástavba.

S postupem času, kdy jsem si zvládnul vyzkoušet několik jiných adrenalinových sportů, skok z tohoto ikonického mostu mě začal lákat stále víc.

Do Mostaru jsem pak znova poprvé dorazil v roce 2015, byl však horký červenec a stav vody v Neretvě skákat neumožnil, navíc ani tehdy jsem ještě neměl kontakt na skokanský klub při Starem mostě. O rok později nastal totožný scénář… Málo vody, neskáče se…

Věnoval jsem tedy určitou pozornost i bosenskému vodohospodářství, které by v červnu 2017 mělo být v lepším stavu než v letních měsících.

Bylo 6.7.2017 a konečně bylo v Mostaru dost vody. Po konzultaci ve skokanském klubu se mě ujal Ivan, který má klub na starosti a vyrazili jsme na břeh trénovat z cca 10 metrové věže. Když jsem měl pohyby po cca 10 skocích nacvičené, mohl jsem vyrazit na samotný most.

Navléct se do neoprenu, Ivan už instruuje kolegu na břehu, který se tváří jako záchranář a já pomalu přelézám zábradlí. Ivan dává pokyn, že je vše v pohodě a až budu připraven, že mohu skočit.

Projíždí mi v hlavě asi 3x pohyby těla, které jsem před chvílí trénoval a zatímco já mám pocit, že uteklo pár vteřin, stojím na hraně mostu již přes půl minuty.

Když už jsem tady tam musím… Odrážím se, máchám křídly jako pták pro korigování letu/pádu a v mírném záklonu protínám vodní hladinu. Během chvíle jsem na hladině a teprve teď si všímám kolik očí na mě kouká. Dávám Ivanovi, i jeho kolegovi na břehu, že jsem v pohodě a spokojeně plavu ke břehu.

Spokojenost a euforie se mě drží snad další 2 hodiny, když už i se zbytkem posádky, kteří tentokrát sehráli jen roli kameramana a fotografa, sedíme u piva a každý druhý kolemjdoucí na nás kouká…

Překvapilo mě, že celkový počet skokanů, za cca 20 let existence klubu byl z řad veřejnosti jen lehce přes 2000 skokanů, přesněji 2346. Tak nevím, jestli je tak málo bláznů nebo všem přijde dát za takový zážitek a předcházející přípravu aktuálně 30 euro.

Já mohu 100% říct, že to za to stálo 🙂

Přidat komentář

Zaregistruj se!

Vytvoř si svůj cestovatelský profil, staň se členem klubu a přidej se na expedici. Členství je vždy zdarma.

[bws_google_captcha]