Sleduj nás!
TOP
Image Alt

Kangelo Club

IMPROVIZOVANÝ ROADTRIP ANEB KDYŽ NEVYJDE POČASÍ (2.DÍL)

Pokračování…

3. den Jochl Hutte byla na jednu noc naším domovem, ráno jsme však museli přes zbytky sněhu zase zpět a tedy opět mokrá spousta věcí. Naštěstí i auto dost rychle suší a tak než jsme stihli dojet k masivu Sella Rondy, kde jsme měli v plánu obejít jednu část se super výhledy, všechno bylo suché.

Během cca 3 hodinového převážně traverzového treku jsme plánovali obejít masív Langkofel s výhledy zejména na Piz Boé a celou Sella Rondu. S tímto plánem však nesouhlasilo počasí. Už po prvním kilometru bylo zřejmé, že se něco žene a tak po pár rychlých fotkách se otáčíme a z holých plání vyrážíme co nejrychleji k autu s bouřkou za zády.

Ta nám překvapivě kazila i cestu v autě kdy bouřka způsobila uzavření sedla Passo Gardena a tak jsme si vlastně „museli“ celou Sella Rondu až do Corvary objet po silnici se 3 sedly a vždy nahoru a dolů 🙂 Odpoledne nás pak čekal doslova hon za počasím. Severní Itálie byla s bouřkovými mraky a naše volné ruce tak vybrali rakouský Nassfeld, kde mělo večer přestat pršet. Po 3 hodinách parkujeme nad obcí Troplach u předem vytipovaného vodopádu a pro jistotu stavíme stany. Déšť však skutečně v 11 večer ustává.

4.den, když jsme Nassfeld využili pouze na přespání se vracíme do Itálie, konkrétně do Tarvisia, odkud vyrazíme na kopec s kostelíkem Monte Lussari. Je klidný všední den a potkáváme za celý asi 5 hodinový trek jen pár lidí. Opět je hezký den a tak i výhledy na okolní štíty sahající přes 2500m jako Mangart nebo Jof di Montasio jsou dokonalé.

Co by to pak ale bylo za zastávku v Itálii, když by nebyla pizza… Oběd v Tarvisiu byla tedy jasná věc.

Pak už nás čeká jen přesun přes obec Dogna a 18km slepou silnicí do hor pod Jof di Miezegnot, kde opět víme o bivaku. Při výjezdu horskou silničkou, kde máme pocit, že po ni letos ještě nikdo nejel dopouštíme vodu a na jejím konci na parkovišti přebalujeme na výstup.

Ten kdo si nechal v batohu místo může přibrat palivové dříví, které je zde nachystané právě na vynesení k bivaku. Něco si tedy nakládáme a lehkou hodinku stoupáme skoro do 2000m.n.m.

Tady na náš čeká zděný dům se 6 postelemi, plný dřevník a hlavně zrovna zapadající slunce. Následně rozděláváme komorní ohýnek i venku a kocháme se výhledy na večerní oblohu.

5.den musíme od bivaku samozřejmě i dolů a když už jsme na rakousko-italsko-slovinském pomezí, tak to by bylo, abychom nevymetli ještě jeden další stát.

Ve Slovinsku jsem také jako doma a tak vybrat vodopád Peričník a soutěsku Vintgar je jasná věc. U té nám bohužel dělají čáru přes rozpočet popadané stromy po nedávné vichřici a tak je přístupných pouze první stovka metrů soutěsky. Alternativně se tak zastavujeme u jezera Bled, které i přes až šílený turismus by měl patřit k „Must see“.

Vzhledem k tomu, že se jedná o náš poslední den, pomalu vyrážíme na rakousko-slovinskou hranici, kde obdivujeme ještě stále zasněžený Grintovec, nejvyšší vrchol Kamnických Alp a dáváme si lehčí procházku na Storschitz, na který však zejména kvůli znovu zatahující se obloze nedojdeme. Pak už jen večeře a naskákat do auta a domů.

Na to, jak byl celý roadtrip improvizovaný vyšel vskutku dokonale.

Přidat komentář

Zaregistruj se!

Vytvoř si svůj cestovatelský profil, staň se členem klubu a přidej se na expedici. Členství je vždy zdarma.

[bws_google_captcha]