Sleduj nás!
TOP
Image Alt

Kangelo Club

FINSKO (4. díl) – DVA DNY POHODY A SAUNA

Nyní nás čekají dva odpočinkové dny, za které plánujeme dojít jen do 7 km vzdálené chaty Luirojarven na břehu jezera západně pod Sokosti, kde by teoreticky mohla být k dispozici i sauna.

Z Tuiskukurutupa ráno extra nespěcháme, stále jsme zničení z předchozího dne a tak náš odchod po 10 hodině není zrovna ukázkový. Nakonec to ničemu nevadí, po chvíli totiž nacházíme zavátou skútrovku, po které opět po citu dokážeme jít. Když se začneme bořit, víme že musíme krok zpět a takto postupovat aniž bychom stopu vůbec viděli.

Stoupání do sedla pod vrcholem Ampupaat rychle ubíhá a my obratem začínáme klesat. Na sestupu narážíme dokonce na signál a dost silný na vyřízení několika emailů pro workoholiky 🙂  či sjetí facebooku pro maniaky 🙂 Záhy navíc narážíme na dvojici také na sněžnicích a shodou okolností Češi, tak 10 minut vykecáváme, ukazujeme v mapě kde cesty jsou a kde ne a zase se loučíme a pokračujeme dál k jezeru po jejich stopách. Výhra tedy pro všechny.

Ani ne po půl hodině je to ještě lepší. Jde slyšet motor skútru a z lesa za námi se obratem tři vyřítí. Opatrně ustupujeme, sundáváme sněžnice a za skútry, které evidentně jedou také k chatě se dřevem vyrážíme i bez sněžnic. Je to super pocit zase je sundat a chvíli pochodovat pouze v „lehkých“ pohorkách. Tempo máme skvělé a tak dohromady za dvě a půl hodiny jsme u jezera a „ubytujeme“ se v zatím největší chatě 🙂

Ve vedlejší části jsou čtyři Finové, kteří akorát dorazili ze Sokosti a brzy určitě zatopí v sauně, sousedním malém domku, který je také na břehu jezera. To je bohužel zamrzlé a tak bude jen válení ve sněhu a nikoliv koupačka. Celé odpoledne se tak flákáme, užíváme jasného nebe a západu slunce za kopcem Ampupaat a míříme do sauny po Finech, s vírou, že až vylezeme ven, tak venku bude polární záře.Vyšlo nám to tak napůl. Sauna byla pecková, válení ve sněhu hned vedle také a po posbírání foto výbavy jsme na širém zamrzlém jezeře pozorovali polární šmouhy 🙂

Byla tam a foťák ji poznal spíš než lidské oko, avšak i tak to nebyla žádná podívaná. Bohužel jsme měli sice jasno, ale zrovna byla slabá záře a k tomu skoro úplněk. Po několika minutách focení a hledání na obzoru barevné stopy jsme to zabalili.

Druhý den ráno opět nemáme kam spěchat a užíváme ještě zbytků modré oblohy, jelikož se k nám pomalu blíží zase oblačnost. Okolo 11 hodiny tak pak pozvolným tempem vyrážíme stále bez saní (ty jsme totiž nechali už den předtím u Tuiskukurutupa a šli tedy nalehoko) zase zpět k Tuiskukurutupa s plánovaným výstupem na Ampupaat ze sedla pod ním.

Stopa je zde krásně projetá a tak jdeme zase bez sněžnic. Než se však dostaneme do zmiňovaného sedla, oblačnost už k nám přišla. Zvedá se tak vítr a výhledy mizí i s trochou poletujícího sněhu. Je tak jasné, že na vrchol se hrnout nebudeme a tak v klidu a pohodě pokračujeme směrem k Tuiskukurutupa, kde nacházíme skoro vše tak jak jsme nechali. Snad až na malou díru v látce na saních, kde to vypadá, že se dovnitř snažila dostat nějaká myš, nic ale nesnědla.

Máme tak volné odpoledne, které trávíme každý si po svém. Někdo jde odpočívat, někdo ještě brouzdat kolem chalupy na sněžnicích a někdo třeba chystat dříví i pro příští tři party, které sem v nejbližších dnech dorazí.

 

Přidat komentář

Zaregistruj se!

Vytvoř si svůj cestovatelský profil, staň se členem klubu a přidej se na expedici. Členství je vždy zdarma.

[bws_google_captcha]