Do Severního Velebitu jsme úspěšně dojeli a dokonce i počasí se na nás celkem umoudřilo. Trek k bivaku Rossijeva koliba je od chaty Zavižan, kde necháváme auto asi 7,5km dlouhý. Příjemně zvlněný terén prochází asi nejhezčím úsekem Severního Velebitu se svými světlými skalisky. Stezka zde kopíruje i dálkový trek Balkánem „Via Dinarica“.

Při cestě k bivaku děláme krátkou odbočku na vrchol Gromovača, odkud pozorujeme pozvolna zapadající slunce než se nám schová v mracích na horizontu. V tu chvíli to máme k chatě asi 10 minut a tak nasazujeme tempo abychom tam byli co nejdříve.

Bohužel to nestačilo osmičlenná parta Čechů je zde již od 16 hodiny. Vzhledem k tomu, že nás je 14, je jasné, že se do chaty nevejdeme všichni, proto však máme stany. Přístup této party nás bohužel nemile překvapil. Zatímco snad ve všech horách či parcích s bivaky platí, že dobrých lidí se všude vejdou a horal se rád uskromní jen aby se do bivaku vešel další příchozí, s touto skupinou to neplatilo.

Dva ochotní se našli a dobrovolně uvolnili místo našim zimomřivým slečnám, ostatní však vyžadovali komfort v podobě dostatku místa a tak tam, kam by se standardně vešlo 6-7 lidí spali čtyři. Když se k tomu přidá nespočet blbých komentářů, ostatní jsme vlastně byli rádi, že spíme venku…

Druhý den nás již čekalo pokračování treku, kde jsme si nazačátek vyzkoušeli trochu lezení, avšak když byla stezka do značné míry zarostlá a zasypaná sněhem, vybrali jsme standardní cestu na Mali Rajinac (1699m.n.m), který je paradoxně větší než okolní „Velké“ kopce jako Veliki Zavižan nebo Veliki Pivčevec 🙂

Šlapeme tak nakonec cca do 15 hodin, kdy se prostřídalo na treku snad veškeré počasí, déšť, jasno, mlha a kroupy. Každý tak podle svých sil zvolil počet kopců na které vyleze a zatímco někteří stoupali na Mali Rajinac, jiní se spokojili s Pivčevcem.

Na konec se potkáváme všichni u auta a jen se sesuneme na pobřeží do kempu, kde se po dvou dnech máme šanci trochu zcivilizovat. Najít otevřený však bylo paradoxně celkem náročné, ale nevadí. Večer pak opět posedíme, tentokrát u grilu a nějakého toho místního „Karlovačka“.